Život účtu po smrti jeho majitele

„Každým rokem v České republice umírá více než 100 tisíc lidí. Valná většina Čechů má osobní účet, ale jen málokdo řeší, pokud se k účtu neváží dispoziční práva, kdo bude po jejich smrti s tímto účtem a s prostředky na něm uloženými nakládat,“ říká Pavla Hávová, tisková mluvčí ČSOB.

Od 1. ledna 2005 platí podstatná právní úprava, kdy smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Konkrétně na tuto problematiku pamatuje ustanovení paragrafu 715a Obchodního zákoníku. I po smrti klienta banka tedy pokračuje v příjímání peněžních prostředků na účet, stejně jako v platbách na základě zadaných příkazů. Pokud se banka dozví o úmrtí majitele účtu hodnověrným způsobem, je oprávněna zastavit ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že se v nich po jeho smrti nemá pokračovat. Ostatní výplaty a platby může zastavit výhradně tzv. disponent účtu, případně správce dědictví, pokud byl ovšem určen. A právě na volbu takové osoby většina lidí nepamatuje, nebo z pověrčivosti nechce pamatovat.

Pokud majitel účtu písemně nestanovil, že dispoziční právo k účtu dané osobě zaniká po jeho smrti, může disponent s penězi nakládat dle potřeb. „Banka může zastavit jen ty platby, u kterých majitel účtu stanoví, že po jeho smrti mají být ukončeny. Toho však využívá jen nepatrný zlomek klientů. Většinu pravidelných plateb totiž tvoří položky typu nájemného, SIPO a podobně. Pokud tedy například manželka zemřelého má dispoziční právo k účtu svého manžela a ten písemně nestanovil, že její zmocnění má trvat jen po dobu jeho života, může s peněžními prostředky na účtu dále nakládat,“ vysvětluje Pavla Hávová z ČSOB.

Problém může vzniknout v situaci, kdy bylo zmocnění uděleno před 1. lednem 2005. V takovém případě dispoziční právo končí, pakliže banka nemá od majitele účtu písemné prohlášení o trvání zmocnění i po jeho smrti.

Samotné úmrtí majitele účtu by měli pozůstalí bance oznámit a doložit předložením originálu úmrtního listu vystaveného matrikou příslušného obecního úřadu. Jak ale bylo řečeno, pokud majitel účtu neudělil dispoziční právo žádné osobě, nebudou mít pozůstalí k peněžním prostředkům na účtu přístup. Aby měli pozůstalí k peněžním prostředkům na účtu přístup, museli by požádat soud o ustanovení správce dědictví, případně o svolení, aby s peněžními prostředky na účtu mohli do skončení dědického řízení nakládat potencionální dědici. Platí také pravidlo, že informace o stavu účtu a o provedených operacích na něm je banka po dobu dědického řízení oprávněna poskytovat pouze soudu nebo notáři, nikoli pozůstalým, pokud nejsou zároveň disponujícími osobami s oprávněním nakládat se peněžními prostředky na účtu i po úmrtí majitele účtu. Pokud budou po smrti majitele účtu uskutečněny platby, které dle názoru dědiců již proběhnout neměly, musí se dědici obrátit na příslušné příjemce se žádostí o vrácení platby.

Podobným komplikacím lze však jednoduše předejít. V první řadě je vhodné, aby každý majitel účtu určil disponenta účtu a neomezoval jeho oprávnění nakládat s peněžními prostředky pouze po dobu svého života a dále je možné formou notářského zápisu pověřit vybranou osobu správcem dědictví. Správce dědictví pak má po dobu dědického řízení stejná práva a povinnosti jako majitel účtu.

Myšlenka na odchod z tohoto světa je logicky pro většinu lidí nepříjemná. Nelze se tedy divit, že většina z nás po sobě často nechává řadu nedořešených restů. Na druhou stranu, stejně tak, jak myslíme na naše potomky například při nákupu nemovitosti, můžeme i k našim osobním účtům přistupovat jako k určité formě dědictví či odkazu. Cílem každého z nás by proto mělo být zanechat po sobě čistý stůl a vypořádat si své záležitosti, osobní účty nevyjímaje.