Ze života bank: Co se děje s číslem účtu po zrušení účtu?

Pokud vás napadá jednoduchá paralela s telefonními operátory, nejste rozhodně sami. Bohužel stejný postup zde neplatí, protože problematika v bankovnictví je o poznání složitější. Intuitivně cítíme, že čísla účtu v bance by měla podléhat vyšší míře kontroly, jelikož jde o citlivější téma – finanční prostředky klientů. Proto leckoho překvapí, že v této oblasti nechává Česká národní banka komerčním bankám volné pole působnosti. V případě, že se klient rozhodně klient v bance A zrušit účet, tato banka může totožný číselný řetězec použít a přidělit je jinému klientovi. „Ano, může. Není to nijak regulováno,“ říká Ivan Fencl z odboru platebního styku České národní banky. Ten však server BankovniPoplatky.com upozornil na další zajímavost: „V praxi to ale banky nedělají, přinejmenším po určitou dobu.“

Lze tedy konstatovat, že bankovní domy jdou v této oblasti nad rámec regulace, tedy za hranici svých povinností. To nám potvrdili i zástupci oslovených tuzemských bank. Například v Raiffeisenbank čísla pro jiné klienty neobnovují, protože, ústy tiskového mluvčího Tomáše Kofroně, „…to není potřeba“. V Československé obchodní bance a Poštovní spořitelně jdou ještě dál. „Ne, zrušený účet u nás nelze použít pro jiného klienta, aby nedošlo k duplicitě účtů,“ potvrdila Pavla Hávová z ČSOB.

Ač se samozřejmě všechny transakce evidují jak podle čísla účtu bankovního klienta, tak podle času, banky jsou v obnovování čísel účtu velmi opatrné. „Teoreticky obnova možné je. Nejkratší doba pro použití u nového klienta je nejméně jeden rok s nulovým zůstatkem a bez obratů. Prakticky lze ale použít totéž číslo až po odsunutí předchozího do archivu. V KB se však nepoužívá číslo účtu znovu pro jiného klienta,“ vysvětluje postup Komerční banky její tiskový mluvčí Michal Teubner.

Proč banky stará čísla nepoužívají? Odpověď není složitá. Pro samotného klienta je velmi náročné zjistit, kdo s jeho číslem v historii disponoval (kdo mu posílal nějakou platbu, komu platbu z účtu posílal on, nebo komu číslo účtu pouze poskytl pro budoucí použití), a ani banky toto samozřejmě nemohou pro každého klienta zvlášť evidovat. Jak tedy zajistit, že platba poslaná na bankovní účet je určena novému majiteli a nikoliv tomu starému? No, minimálně velmi obtížně…

Podstatu problému si vysvětleme na příkladu: Pokud by například Jan Novák používal číslo 12345 v bance A o dobu 15 let, provedl by pod hlavičkou tohoto účtu stovky až tisíce transakcí. Kdyby účet zrušil a banka A by, řekněme po 2 letech, obnovila číslo účtu 12345 pro nového klienta Petra Dvořáka, mohlo by se stát, že Panu Dvořákovi přijdou od třetího subjektu XYZ prostředky na účet, které byly původně určeny Janu Novákovi. Pro banku A by to znamenalo nemalé dodatečné náklady na evidenci a vyšetření takové operace, opravné transakce, případně řešení právních sporů. Právě nemožnost odhadnout pravděpodobnost potenciálních transakcí od takových osob XYZ proto banky vede k racionálnímu jednání – čísla zrušených účtů neobnovovat.

Je to jednak proto, že to není potřeba (číslo účtu může mít maximálně 16 znaků, což dává každé bance přes bilión číselných kombinací pro číslo účtu), a také proto, že situace v bankovnictví je citlivější než u telefonních operátorů, kde se případný časový překryv čísel odbije rozhovorem: „Ne tady není pan Dvořák, voláte na špatné číslo, asi již má nové.“ S tím souhlasí i Ivan Fencl z České národní banky: „Jestli některé banky přidělují stejné číslo jinému klientovi, to vlastně ani nevím. Ale žádnou výhodu v tom nevidím, jen potenciální problémy.“