Úročení běžných účtů blížící se nule? Z právního hlediska v pořádku

Úročení běžných účtů se dlouhodobě pohybuje na minimu. Jak jsme vás informovali v pondělí, roční zhodnocení finančních prostředků jen výjimečně nezačíná nulou a pohybuje se spíše v řádu několika setin než desetin procenta p. a.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Porovnání úroků na běžných účtech tuzemských bank.

Dostali jsme několik dotazů, zda na takové (ne)zhodnocení prostředků mají banky vůbec právo. Tuto zajímavou problematiku proto dnes rozebereme podrobněji…

Smluvní vztah mezi bankou a bankovním klientem – pro někoho možná překvapivě – velmi podrobně upravuje obchodní zákoník, konkrétně část třetí (Obchodní závazkové vztahy), hlava II. (Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích), díl XXIII. (Smlouva o běžném účtu; paragrafy 708 až 715). Úpravou úročení prostředků na běžném účtu se zabývají odstavce § 714.

Odstavec č. 1 říká, že pokud banka ve své smlouvě o běžném účtu nestanoví něco jiného, má povinnost vyplácet majiteli účtu ze zůstatků na účtu úroky. Úroková sazba musí být vyjádřena jako roční (p. a.). Zákon bance ukládá povinnost připisovat úroky měsíčně, ale pokud ve vztahu s klientem dohodne jiné podmínky, má právo výplatu stanovit v jiných intervalech (delších i kratších).

A jak je to s onou výší úrokové sazby? Obecně lze říci, že mohou nastat dvě varianty.

Buď banka stanovuje sazby sama na základě principů obsažených ve všeobecných obchodních podmínkách, které klient odsouhlasí podpisem smlouvy a těchto podmínek, nebo úroveň zhodnocení peněz určuje poslední odstavec §714 obchodního zákoníku. Stojí v něm: „Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.“

Podíváme-li se na výše uvedenou tabulku s úrokovými sazbami běžných účtů, je zřejmé, že banky přistupují při stanovování sazeb k první alternativě – sazby určují po vlastní linii. Diskontní sazba České národní banky totiž v současnosti činní 0,25 %, což znamená, že úroková sazba na B.Ú. by v souladu s paragrafem 714 obchodního zákoníku musela činit 0,125 % p. a. Ale takovou sazbu v současnosti žádný bankovní ústav neposkytuje...

Pokud bychom chtěli pátrat po základech těchto nízkých, na úrovni banky stanovovaných úroků, je třeba zaměřit se na již zmíněný, „všeobjímající“ dokument s názvem Všeobecné obchodní podmínky. Klienti banky, kteří dokument při nákupu produktu či služby podepisují, však často pohříchu nevěnují četbě těchto důležitých ustanovení dostatečnou pozornost. Například podpisem Všeobecných obchodních podmínek u České spořitelny, jedničky na českém trhu v počtu klientů, souhlasíte se zněním subkapitoly 7.3. V ní se říká, že klient bere na vědomí a vysloveně souhlasí s oprávněním České spořitelny jednostranně měnit své úrokové sazby v návaznosti na vývoj peněžního trhu a s přihlédnutím k vlastní obchodní politice.

Podobně si svou úrokovou politiku chrání i ostatní banky. (např. Komerční banka, kap. 14.2: „Výši úrokové sazby Banka stanoví v návaznosti na úrokové sazby vyhlašované Českou národní bankou, s přihlédnutím k vývoji peněžního trhu, obchodní politice Banky a postupům pro řízení finančních rizik“.) Banky ve skutečnosti sledují i další skutečnosti, a to zejména náklady na své financování.

Pro samotné úročení peněz je rozhodující sazba deklarovaná v oznámení o úrokových sazbách, které banky (zpravidla s předstihem před účinností) zveřejňují na svých internetových stránkách.

Závěrem připomeňme, že základním důvodem pro existenci běžného účtu je poskytnutí možnosti využívat základní bankovní služby – hotovostní a bezhotovostní platební styk, nikoliv úročit peníze. Pamatujte, že běžný účet není investiční nástroj. Nechat na tomto produktu „spát“ peněžní prostředky, které po připsání úroku nevydělají téměř nic, nepokryjí ani inflaci, je skutečně velmi neefektivní.

ČTĚTE TAKÉ: Srovnání spořicích a termínovaných účtů.